Hubbleův teleskop zachytil snímky planetární mlhoviny NGC 6369. Tento objekt znají astronomičtí amatéři pod názvem "Malý Duch", protože připomíná přízračný oblak, který obklopuje slabou centrální hvězdu. Leží ve směru souhvězdí Hadonoše, ve vzdálenosti mezi 2000 až 5000 světelnými lety od Země.
Když se hvězda s obdobnou masou hmoty jako má naše Slunce přiblíží svému konci, rozpíná se, zvětšuje a stává se z ní rudý obr. Fáze rudého obra končí, když hvězda odhodí vnější vrstvy do prostoru a zbude z ní slabě žhnoucí mlhovina. astronomové takový objekt nazývají planetární mlhovinou, protože při pozorování malým dalekohledem připomíná mlhovina tvar planety.
Tento Hubbleův snímek NGC 6369 z února 2002 byl pořízen Širokoúhlou kamerou 2 (WFPC 2). Je na něm vidět krásně detail "vystřelovacího" procesu, který není možné pozorovat z pozemských dalekohledů kvůli Atmosféře.
Zbylé hvězdné jádro v tuto chvíli bombarduje okolní plyn ultrafialovým zářením. Nápadný modrozelený kruh, který má průměr takřka jeden světelný rok, označuje oblast kde silné UV záření zbavuje atomy plynu jejich elektronů. Opět tu máme tedy proces ionizace. V červenějším plynu, který je dál od hvězdy je UV záření méně intenzivní a tudíž i ionizace postupuje pomaleji. Dokonce v ještě větší vzdálenosti od hlavní části mlhoviny můžeme spatřit slaboučké chuchvalce plynu, které byly vystřeleny při "začátku konce" hvězdy.
Barevný obrázek je vytvořen kombinací snímků WFPC 2 pořízených přes filtry, které izolují světlo vycházející ze tří různých chemických prvků v různých stupních ionizace. Zelenomodrá "kobliha" zachycuje světlo z ionizovaných atomů kyslíku, které ztratili dva elektrony (modrá) a z atomů vodíku, které ztratily svůj jediný elektron (zelená). Červené jsou emise z atomů dusíku, které přišli o jeden elektron.
Naše Slunce může skončit jako podobná mlhovina, ovšem ne dříve než za 5 bilionů let (to má asi uklidnit, pozn.př.). V případě "Malého ducha" se bude plyn nadále rozpínat rychlostí 24 km za vteřinu a rozptýlí se v mezihvězdném prostoru za nějakých deset tisíc let (což je jako mávnutí proutkem že? pozn.př.). Potom se bude biliony let zbylý hvězdný uhel ve svém středu postupně ochlazovat jako malý bílý trpaslík a nakonec vyhasne.
Autor: NASA and The Hubble Heritage Team (STScI/AURA)
